S Liborem Buřtem jsme spolupracovali přes dvacet let. Neodmyslitelně byl součástí Basketbalu Olomouc. A také basketbalu prostějovského, brněnského, moravského. Nebyla snad hala, kde by s kamerou nenatočil minimálně jeden zápas. Další sledoval jako fanoušek. Kam přišel, narazil na známé a kamarády. Právem. Byl to, vedle skvělého kameramana, přímý a férový chlap. Vždy ochotný pomoci, kdykoli ochotný k debatě o svém milovaném sportu.
Poctivec, který se vždy mohl podepsat pod svoji profesionálně odvedenou práci. Nerozlišoval, jestli natáčí play – off elitní soutěže, zápas okresní ligy nebo žákovský turnaj. Přes objektiv kamery viděl stovky zápasů, často několik denně. Jakoby tušil, že musí spěchat. Že nebude mít tolik času, kolik by si přál on sám, i jeho rodina a kamarádi. Odešel náhle a nečekaně. Ve čtyřiapadesáti příliš brzy. Libore, budeš nám všem chybět, budeme na Tebe vzpomínat. Občas se na nás seshora podívej, budeme rádi.